Emoce jsou přirozenou součástí našeho života. Odrážejí náš vnitřní stav a pomáhají nám pochopit, co nám právě prožívaná situace přináší. Vznikají jako reakce na naše instinkty i na zkušenosti, které jsme během života získali. Jejich úkolem je upozornit nás na to, co je pro nás bezpečné, příjemné nebo naopak ohrožující. Radost i strach jsou typickými příklady takových emocí.
Každá emoce se promítá také do našeho těla. Ovlivňuje činnost nervového systému, hormonální reakce i chemické procesy, které v organismu probíhají. Pokud žijeme dlouhodobě pod vlivem stresu nebo prožíváme silné negativní emoce, může se to postupně projevit i na našem zdraví. Proto je užitečné naučit se s emocemi vědomě pracovat.
Prvním krokem je pochopení, že emoce nejsme my.
Emoce jsou procesy, které se v našem těle spouštějí jako reakce na určitý podnět. Ne vždy můžeme ovlivnit to, co se děje kolem nás. Můžeme se ale naučit ovlivňovat, co s námi emoce dělají.
Jednou z nejjednodušších cest je začít své emoce pozorovat.
Když přijde vztek nebo naštvání, zkuste si všimnout, kde ho ve svém těle cítíte jako první. Položte na toto místo ruku. Blízko kterého orgánu vzniká. Je teplé, horké nebo naopak chladné? Jsou svaly napjaté, nebo uvolněné? Šíří se tento pocit dál? A pokud ano, kam?
Stejným způsobem můžete pozorovat i radost. Když se vám něco podaří, když vás někdo pochválí nebo sdílí vaši radost, zastavte se na okamžik. Kde tuto emoci cítíte? Jak se projevuje ve vašem těle? Je dech volnější? Jsou svaly uvolněnější? Jaký je to pocit?
Pozorování emocí nám přináší ještě jednu velmi důležitou věc. Učí nás oddělit sebe sama od procesů, které právě probíhají v našem těle.
Přestáváme být emocemi pohlceni a stáváme se jejich pozorovateli.
Přestaneme být pouhou odpovědí na podnět.
To neznamená, že emoce zmizí. Naopak. Stále nám ukazují, co je pro nás důležité a jak na nás působí okolní svět. Už nás ale nemusí řídit. Získáváme prostor mezi podnětem a vlastní reakcí. V tomto prostoru můžeme lépe pochopit, proč v určitých situacích jednáme stále stejně, jaké vzorce si neseme z minulosti a které z nich nám už dnes neslouží.
Je to cesta.
Zjistíme toho o sobě spoustu a můžeme změnit svůj život. Zase si dáme kousek svobody.
Stejným způsobem, jako můžeme pozorovat emoce, můžeme pozorovat i vlastní myšlenky.
O tom píšu v článku Neodbytné myšlenky před spaním.