Už víc jak dvacet let žiji s diagnózou „artróza kolenních kloubů“, poslední roky s dovětkem 4-tého, tj. nejvyššího, stupně. První bolesti v kolenou jsem zaznamenala zhruba o roky dříve. Postupně jsem absolvovala různé zdravotní a alternativní pokusy o řešení potíží. Vše s dočasným nebo krátkodobým efektem. Co spolehlivě fungovalo proti bolestem byly léky, které bolest tlumily...

...Hledala jsem jiné cesty, jak se bolestí zbavit, ale bez většího úspěchu. Ke zhoršení přispěl i prodělaný Covid, který mne na 3 týdny zcela znehybnil a v důsledku toho mi značně ochablo svalstvo. Chodit jsem mohla jen s oporou berlí a do schodů lezla po čtyřech. Aby toho nebylo málo, postihl mne zánět šlachy, ta se mi v důsledku toho zkrátila a tím se výrazně zhoršila hybnost kotníku pravé nohy. Působilo mi to další bolesti a omezení v běžném životě. Přesto jsem vůbec nepřipouštěla variantu, že jednou skončím nepohyblivá na lůžku. Pomalu jsem trénovala svalstvo, chodila pravidelně na procházky do lesa, pravda vždy s holemi a jen po lesních cestičkách. Přineslo to drobně zlepšení a posílilo mou víru v možnost pozitivní změny. A ta přišla …
Začala jsem chodit k Andrejce na kraniosakrální terapii. Změna nepřišla hned. Zpočátku jsem jen pozorovala, jak mé tělo reaguje na Andrejčino působení. Od hlubokého spánku, přes bublinky slyšitelně bublající v průběhu terapie v mé dutině břišní, mírné uvolnění šlachy zkrácené po prodělaném zánětu...
...Od našeho rozhovoru, a není to dlouho, chodím v lese bez holí, přesněji hůl nesu v ruce pro případ, že bych si mimořádně potřebovala pomoct, na návštěvě v okresním městě jsem po zpevněném městském povrchu s holi také jen nesenou v ruce nachodila skoro 2 km. Ještě nedávno to pro mne i s oporou holí byl nemožný výkon. Vím, že je přede mnou ještě dlouhá cesta, ale její začátek je slibný a krásný.
Děkuji Andrejko,
Zdenka Zlesáková

Celý příběh si můžete přečíst v části Příběhy - Příběh Zdenky